Rozsah ochrany užitného vzoru je dán nároky na ochranu

Je na přihlašovateli, aby v přihlášce svůj užitný vzor dostatečně specifikoval a tím ho odlišil od známého stavu techniky.

Postup Úřadu průmyslového vlastnictví dle zákona o užitných vzorech lze rozdělit do několika řízení, která jsou navzájem uzavřená, neexistuje tedy mezi nimi prostupnost. Prvním z nich je řízení o zápisu do rejstříku užitných vzorů, které je návrhové, přičemž pouze v tomto řízení může přihlašovatel modifikovat náležitosti své přihlášky užitného vzoru. Dalším typem řízení je řízení o výmazu užitného vzoru, které začíná návrhem kohokoliv na výmaz. V tomto řízení má přihlašovatel užitného vzoru prostor pro obranu proti vymazání předmětného vzoru, avšak rozsah jeho argumentů je vymezen jeho vlastní přihláškou užitného vzoru. Jinými slovy nemůže uvádět skutečnosti jiné, nové či činit návrhy týkající se vlastní přihlášky užitného vzoru tak, jak to činil žalobce.

Z právního hlediska jsou nejdůležitější součástí přihlášky tzv. nároky na ochranu, které jsou v podstatě definicí užitného vzoru, specifikující v čem je řešení nové a co má být předmětem ochrany. Nároky jsou tvořeny tzv. předvýznakovou částí, ve které je uveden nejblíže vyšší rod, do něhož předmět spadá, a tzv. významovou částí, ve které jsou uvedeny odlišovací znaky.

Rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 7 A 105/2002 ze dne 1. 12. 2005

Z právního hlediska jsou nejdůležitější součástí přihlášky tzv. nároky na ochranu, které jsou v podstatě definicí užitného vzoru, specifikující v čem je řešení nové a co má být předmětem ochrany; jsou rozhodující pro ustanovení věcného rozsahu ochrany. Nároky jsou tvořeny tzv. předvýznakovou částí, ve které je uveden nejblíže vyšší rod, do něhož předmět spadá, a tzv. významovou částí, ve které jsou uvedeny odlišovací znaky. Z nároků na ochranu, které jsou specifikovány v přihlášce žalobce, je zřejmé, že tento žádal ochránit takové pilníky, jež jsou vyrobeny ze skla a na části svého povrchu jsou opatřeny zdrsněním. V žádném z deseti nároků na ochranu není uvedeno, jakým způsobem je dosahováno potřebného zdrsnění povrchu (např. chemickou cestou či pískováním). Je tedy zřejmé, že užitný vzor žalobce nebyl s ohledem na existenci patentů namítaných v řízení o výmazu užitného vzoru novým technickým řešením, neboť před dnem práva přednosti napadeného užitného vzoru byly známi pilníky, respektive brusné plochy, které jsou tvořeny skleněným tělesem a jejichž zdrsnění je od 5 do 400 um. Žalobce tedy považoval chránit něco, co již bylo známo. Svůj užitný vzor tak nedostatečně specifikoval a tím ho od známého stavu techniky neodlišil. Nejvyšší správní soud tedy zcela ve shodě s napadeným rozhodnutím žalovaného uzavírá, že technické řešení tak, jak bylo uvedeno v přihlášce žalobce, tedy v její nárokové části, nesplňovalo podmínky stanovené zákonem o užitných vzorech pro to, aby navrhovaný užitný vzor mohl být ponechán v rejstříku užitných vzorů. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani poukaz stěžovatele na komerční úspěch předmětného užitného vzoru, neboť toto není pro souzený spor relevantní, či na fakt, že je jeho užitný vzor chráněn v Austrálii, na Novém Zélandu, v Brazílii či pomocí evropského patentu, neboť se jedná o jiná řízení vedená na základě právního řádu jiných států. Při výkladu výše zmíněných ustanovení zákona o užitných vzorech obsahuje vlastní řešení předmětné otázky.

K žalobní námitce žalobce týkající se údajného nesprávného postupu žalovaného při aplikaci procesního předpisu uvádí Nejvyšší správní soud, že žádné pochybení žalovaného neshledal. Nejvyšší správní soud považuje v této souvislosti za vhodné zdůraznit, že postup žalovaného dle zákona o užitných vzorech lze rozdělit do několika řízení, která jsou navzájem uzavřená, neexistuje tedy mezi nimi prostupnost. Prvním z nich je řízení o zápisu do rejstříku užitných vzorů, které je návrhové, přičemž pouze v tomto řízení může přihlašovatel modifikovat náležitosti přihlášky užitného vzoru. Dalším typem řízení je řízení o výmazu užitného vzoru, které začíná návrhem kohokoliv na výmaz. V tomto řízení má přihlašovatel užitného vzoru prostor pro obranu proti vymazání předmětného vzoru, avšak rozsah jeho argumentů je vymezen jeho vlastní přihláškou užitného vzoru. Jinými slovy nemůže uvádět skutečnosti jiné, nové či činit návrhy týkající se vlastní přihlášky užitného vzoru tak, jak to činil žalobce. Jestliže se tedy za této situace žalovaný návrhem žalobce nezabýval, nelze v tom spatřovat jeho pochybení, neboť ze žádného zákonného ustanovení nelze dovodit jeho povinnost vyloučit takový návrh žalobce k samostatnému projednání.